Dream Come True Perla z Polabí alias Fred


Dream Come True Perla z Polabí, datum narození 25.2.2018

Fotogalerie

chovný, výška 37 cm
CEA/PRA/Kat. neg. (6 týdnů + 16 měsíců, MVDr. Beránek)
CEA DNA +/+ (Normal), MDR1 +/- (Vemodia)
DKK 0/0 (HD A), DLK 0/0, luxace patelly 0/0 (MVDr. Ekr)
zkoušky: agility A1, pasení - NHAT, HWT-TS
výstavy: 2xCAJC

Fredík je ještě štěňátko, nebo spíš psí puberťák, rozverné mládě překvapující bláznivými nápady. Už teď to ale vypadá, že si s ním užiju zase něco nového a budu se mít co učit. Pokud můžu srovnávat, je to zatím ten nejsebevědomější a nejvyrovnanější pes, ostatní kluci byli během dospívání mnohem nejistější a opatrnější k novým věcem. S Fredíkem byly socializační výlety do města k rušné silnici nebo k nákupnímu centru spíš formální záležitostí. Pokud už ho něco na chvilku zarazilo, bylo velice snadné to přebít pár pamlsky. Ohledně jídla je to typická šeltie, pro pár granulek by se postavil i na uši. Baví ho i hraní s hračkami, po přezubení ale trochu ochladnul jeho zájem o přetahování a dává přednost lovení hraček na šňůrce.
Přijetí od zbytku smečky bylo zpočátku chladné, po dvou týdnech to nevydržel hravý a komunikativní Robin a pěkně to s Fredíkem rozbalili při společných honičkách po zahradě. Fred je ovšem větší drsňák než Robátko a používá mnohem razantnější praktiky, a tak ho už po pár týdnech začal pořádně válcovat. Až jsem to musela začít krotit, protože nárazy zákeřného štěňátka v plném trysku do nic netušícího Robina zezadu nevypadaly vůbec dobře. Monty a Riči si od malého teroristy drží jasný odstup a Montík neváhá přidat sem tam nějakou výchovnou facku.
Už kolem třetího měsíce začal Fred jevit zájem o zvířátka a vypadá to, že bude mít vlohy pro pasení. O něco později se projevily i vlohy pro lovení, což je o dost méně žádoucí a asi to bude velká výchovná výzva při našich vycházkách po místních lesích. V tomto směru Fred připomíná Montyho, stejně tak i svojí samostatností na vycházkách, kde nemá zapotřebí držet se mi za nohama, ale prozkoumává celé široké okolí. Rozhodně to není žádný opatrný mamánek. Zato doma ve chvílích odpočinku přehodí do verze "roztomilý domácí mazlík" a umí si užít i lenošení na posteli.

Stejně jako s Robinem jsem si natočila část našeho cvičení, hlavně abych měla památku na úžasné štěněcí pokroky. Pochopitelně se neubráním srovnávání, ale srovnává se těžko. Robin jako zimní štěně trávil většinu času doma a učení triků bylo naší hlavní zábavou. Fred přišel do agiliťácké sezóny, takže se mnou už po dvou týdnech vyrazil na víkend mimo domov a za pár měsíců se stihl podívat na několik velkých závodů, na pár agilitních táborů, vyjeli jsme do Rakouska i do Belgie... A volný čas jsme trávili hlavně na zahrádce. Takže si pejsek užíval spoustu nových podnětů, ale na učení triků nebylo určitě tolik času, kolik jsem věnovala Robinovi. Fredík to ovšem dohání velkou suverenitou, se kterou přistupuje k novým úkolům. Nezaskočí ho změny prostředí nebo změny pomůcek a za jídlo je ochotný se soustředit i v rušném prostředí. Takže co jsme zatím stihli?

ve věku 3 měsíce:

ve věku 4 měsíců:

Léto bylo nabité cestováním a agiliťáckými tábory, takže nebylo moc času a příležitostí na nějaké pokroky, ale na konci srpna už se i malý Fredík trochu pustil do agility:

Fredík to s růstem příliš nepřeháněl, v sedmi měsících se tvářil, že už je hotovo. Uvidíme, jak se jeho aktuální míra 35 cm do budoucna vyvine. Postupně taky zesiluje a zlepšuje se jeho koordinace, takže můžeme zkoušet víc a víc nových věcí, mezi překážkami přidáváme na rychlosti a seznámil se už i s laťkami na minimální výšce, takže v 8 měsících zkoušíme první malé sekvence.

Aby to bylo trochu pestřejší, zkoušíme i pasení. Když nepočítám krátké štěněcí setkání, byl Fred v 9 měsících u oveček podruhé. Zájem o stádo má obrovský, zatím u toho ale vůbec nevnímá, natož aby poslouchal a bral v úvahu nějaká pravidla. Uvidíme, kam se tohle vyvine, bohužel nemůžeme ovečky zkoušet tak často, jak by bylo potřeba.

V 10 měsících už jsme se pustili do agility naplno, běháme sekvence a začínáme pracovat na kladině. Krátce došlo i na slalomovou uličku, ale tu si necháme na jaro. A jak Fredík pracuje? Pilně a pozorně, o svých úkolech a případných chybách přemýšlí a přitom zbytečně neváhá pustit se do akce. Jen tunely ho zatím lákají víc, než by bylo potřeba, ale to v téhle fázi určitě neuškodí.

Fredíkovi je 1 rok! Bavíme se, hrajeme si, trénujeme... Tenhle pejsek se rozhodně nechce nudit :-)

Čtyři psi? Nikdy! Nebo přece jen?

Jednu věc jsem měla nastavenou naprosto jasně. Tři psi jsou absolutní maximum. Tečka. Chtěla jsem mít dost času na to, abych se každému stíhala individuálně věnovat, a taky mi jakákoliv akce či vycházka už s těmi tři přišla na hranici zdravého rozumu. Natož ještě nějakého přidat...
Tenhle jasný názor se mi zviklal ve chvíli, kdy se Marcela Hejduková zmínila, že bude krýt Miu Hooliganem a že to bude poslední Hooliganův vrh. Ten pes dával skvělé potomky, spoustu jsem jich obdivovala a trochu jsem si přála mít taky nějakého doma. A tak jsem projevila o štěně z toho spojení zájem a následující půlrok až do narození vrhu D jsem sama nevěděla, jestli si přeju, aby se tam ten pes narodil, nebo spíš radši ne. A on se narodil :-) Rozhodovala jsem se opravdu těžce, v duchu jsem svá rozhodnutí měnila z hodiny na hodinu. Přišlo mi to moc šílené na to, abych něco takového zrealizovala, ale potenciál toho rodokmenu mě prostě lákal. První návštěva u třítýdenních štěňátek byla poměrně neutrální, na šesti týdnech už jsem tam jela s nutností rozhodnout se. A přeskočila potřebná jiskra, pejsek mě dostal svojí kombinací klidu a temperamentu, obojí předvedl v těch správných chvílích a já po těžkém celodenním rozhodování dospěla k tomu, že o tohle nechci přijít.
S odstupem několika měsíců souhlasím s obojím - mít čtyři psy, kterým se chci věnovat, je trochu šílenství, ale je dobře, že jsem se pro Fredíka rozhodla. Stojí to za to.